Nádherná květina ze zahrady, ze které Češi nedělají čaj, i když by měli. Obsahuje látku, po které pátrají výrobci léčiv

Koncem léta se nad ní točí čmeláci, motýli tu hledají nektar a majitel zahrady ji hodnotí hlavně podle toho, jak dlouho vydrží kvést. Agastache fenyklová, botanicky Agastache foeniculum, se v Česku prodává jako okrasná trvalka. Má fialové klasy, dorůstá do výšky zhruba jednoho metru, podle některých prodejců až 120 centimetrů, a když promnete její list mezi prsty, ucítíte anýz, lékořici a slabý mátový závan. Právě ty listy končí v kompostu, místo aby skončily v konvici. Odborná literatura ji přitom řadí mezi rostliny vhodné pro bylinné nálevy i kuchyni a v laboratořích v ní měří kyselinu rozmarýnovou, sloučeninu, kterou farmakologové sledují už desítky let. Roman Pavela, český odborník na léčivé a aromatické rostliny, ji podle materiálu iReceptáře řadí mezi takzvané „nové byliny“. Zahrada tady prostě předběhla domácí bylinkářství.

Fialové klasy s vůní lékořice: jak agastache poznat na vlastním záhonu

Agastache patří mezi hluchavkovité, stejně jako máta, meduňka nebo šalvěj. Má proto čtyřhrannou lodyhu a listy postavené proti sobě. Květy vytvářejí husté klasy v odstínech od levandulové po sytě modrofialovou a kvetou od července do září, za teplého podzimu i déle.

Původem je to severoameričanka. Podle databáze Kew pochází z oblasti mezi Kanadou a severem středních Spojených států, kde ji tamní obyvatelé znají pod jménem „anise hyssop“, tedy zhruba anýzový yzop. Do Česka dorazila jako zahradní okrasa a v této roli tu zakořenila.

Kdo si není jistý, zda ji pěstuje, nevystačí si s čichem. Mátově nebo anýzově voní celá řada rostlin a ne všechny patří do hrnku. Rozhodující je štítek ze zahradnictví nebo sáček od semen s latinským názvem. Obchodní jména typu „anýzová“ či „lékořicová“ se totiž v různých nabídkách přelévají mezi druhy i kultivary.

Proč česká agastache uvízla u plotu a nedostala se do kuchyně

Odpověď leží hlavně v tom, jak ji u nás nabízejí obchody. Zahradnictví a e-shopy ji prezentují jako trvalku do slunného záhonu a jako magnet pro opylovače. Sáček se stovkou semen bio agastache fenyklové stojí v českém e-shopu kolem 71 Kč a popis mluví o mrazuvzdornosti, výsevu a barvě květů. O nálevu tam padne nanejvýš zmínka.

V Kanadě je to jinak. Ministerstvo zemědělství provincie Manitoba eviduje poptávku po sušených květech a zmiňuje i odbyt na trhu bylinných čajů. Severoamerické zahradnické poradny ji běžně uvádějí v seznamech jedlých květů a rostlin pro domácí nálevy.

Svou roli hraje i opylovačská pověst. Pavela ve svém přehledu uvádí u agastache fenyklové odhad výnosu nektarového cukru kolem 745 kg na hektar za sezonu. Rostlina, která tolik nabízí včelám, se u nás snadno zařadí do škatulky „pro hmyz“ a lidé si ji pro sebe nevezmou.

Kyselina rozmarýnová v číslech: jak si agastache vede proti meduňce a mátě

Kyselina rozmarýnová byla poprvé izolována z rozmarýnu, odtud její jméno. Chemicky jde o ester kyseliny kávové a patří k polyfenolům. Přehledová studie v časopise Molecules shrnuje výzkum jejích antioxidačních, protizánětlivých a antivirových účinků, zabývá se také neuroprotektivním a antidiabetickým působením. Autoři ji označují za kandidátní přírodní látku pro vývoj nových léčiv. Zároveň připomínají, že většina dat pochází z laboratoří a pokusů na zvířatech, klinických studií je málo a látka se v těle vstřebává obtížně.

Konkrétní hodnoty z českého prostředí přináší starší screening, na kterém se Pavela podílel jako spoluautor. Výsledky shrnuje sborník Mendelovy univerzity:

Agastache se v tabulce drží ve stejné lize jako mateřídouška a bazalku předstihne. U samotné agastache fenyklové navíc Pavela v nedávném přehledu uvádí v listech a stoncích přibližně 15 až 30 mg na gram sušiny. Horní hranice by tak dohnala i šalvěj. Hodně ovšem záleží na konkrétní populaci, stanovišti a době sklizně.

Kromě kyseliny rozmarýnové obsahuje agastache fenyklová flavonoidy jako tilianin, acacetin a deriváty apigeninu. Právě tahle chemická výbava stojí za tím, proč ji Pavela v přehledu v časopise Crops popisuje jako víceúčelovou plodinu. Hodí se podle něj na silice i do kuchyně, uplatní se v bylinných čajích, funkčních potravinách a výsadbách pro opylovače.

Od listu k extraktu: kde končí čaj a začíná lék

Zájem o „nové byliny“ podle Pavely roste spolu s poptávkou po přírodních surovinách, funkčních potravinách a kosmetice. Zemědělci navíc hledají plodiny s vyšší přidanou hodnotou. Agastache do tohoto rámce zapadá skoro ukázkově. Má atraktivní složení a vonné listy, pěstuje se snadno a slušně vypadá i na poli.

Mezi zajímavou chemií a prokázanou léčbou ale vede dlouhá cesta. Aby z rostliny vznikl lék, je potřeba standardizovaná surovina, přesně známá dávka, ověřený bezpečnostní profil a kvalitní klinické studie u lidí. U agastache Pavela otevřeně upozorňuje na omezenou klinickou validaci a velkou proměnlivost chemotypů.

V praxi se dají rozlišit čtyři úrovně:

• čerstvý nebo sušený list a květ jako surovina do kuchyně a konvice,
• slabý čajový nálev, kam se dostane jen část látek a ve skromném množství,
• koncentrovaný extrakt nebo silice, kde se účinné složky násobí,
• léčivý přípravek, který prošel klinickým ověřením. Agastache se zatím do této kategorie nedostala.

Rozdíl má i bezpečnostní rozměr. Některé chemotypy agastache fenyklové obsahují v silici estragol, u příbuzné Agastache mexicana se objevuje pulegon. U koncentrátů jde o vážné téma, u šálku slabého domácího nálevu je to jiná váhová kategorie. Opatrnost přesto dává smysl u těhotných a kojících žen, malých dětí, alergiků a lidí, kteří berou léky nebo je čeká operace. Americký Úřad pro doplňky stravy připomíná, že u většiny botanických produktů chybějí data o bezpečnosti v těhotenství. Přívlastek „přírodní“ automaticky neznamená neškodný.

Podzimní nálev z vlastní zahrady: sklizeň, sušení a louhování

Agastache se v českém klimatu daří, pokud dostane slunce a propustnou, spíš sušší půdu. Mráz snese dobře, prodejci osiva uvádějí odolnost až do −34 °C. Hůř jí dělá zimní přemokření. Rostlina žije jen pár let, ochotně se ale sama vysévá, takže na záhonu obvykle vydrží.

Na nálev se hodí listy i květy. Obecná pravidla pro sušení bylin doporučují sklízet ráno, jakmile oschne rosa, ideálně před plným rozkvětem. Sušit se má v teplém a větraném prostoru bez přímého slunce. Usušené listy patří do uzavřené nádoby, kterou uložíte v chladu a temnu. Kdo nestihl sklidit v létě, může v říjnu otrhat poslední zelené listy a zbytky klasů.

Pro přípravu uvádí Kalifornská univerzita obecný postup pro zahradní bylinné čaje: tři až čtyři čerstvé listy nebo jednu až dvě čajové lžičky sušené byliny zalít horkou vodou a louhovat dvě až pět minut. Výsledek chutná nasládle, po anýzu a lékořici, s jemným mátovým dozvukem. Proti mentolové mátě působí měkčeji a proti citrusové meduňce kořenitěji. Standardizovaná denní dávka pro agastache neexistuje, rozumné je začít slabým nálevem a pít ho příležitostně, bez ambice léčebné kúry.