Zoo Praha rozdává kriticky ohroženou rybu do zahradních jezírek. Stačí splnit pár podmínek a můžete ji chovat doma

Ještě před pár desetiletími plaval v každé návesní tůni. Dnes patří karas obecný k nejohroženějším rybám v Česku a jeho původní labskou linii drží při životě hlavně záchranný projekt Zoo Praha. Ten 23. října 2026 vstoupil do nové etapy. Pod heslem „Měj karase i ty!“ zahrada oznámila, že ryby poskytne soukromým chovatelům, obcím a majitelům rybníčků i okrasných jezírek. Zájemce si je po domluvě vyzvedne přímo v zoo. Háček spočívá v posouzení nádrže. Hloubka, vegetace a hlavně nepřítomnost nevítaných příbuzných rozhodnou, zda se obyčejné zahradní jezírko stane malou pojistnou populací druhu, který jinde těžko hledá útočiště.

Karas obecný: z obyčejné rybky vzácnost

Karas obecný, latinsky Carassius carassius, je menší kaprovitá ryba se zlatozeleným až měděným nádechem. Desítky let ho nikdo nepovažoval za nic výjimečného. Tichý obyvatel zarostlých tůní a slepých ramen snesl málo kyslíku i kalnou vodu, a právě proto obsadil místa, kde jiné ryby strádaly.

Pak se krajina proměnila. Projekt Zachraň karase jmenuje jako hlavní viníky narovnání řek a ztrátu přirozených výkyvů průtoků. Regulované toky přestaly vytvářet nová slepá ramena a tůně. K tomu přibylo intenzivní hospodaření na návesních rybnících. Poslední ránu zasadil invazní karas stříbřitý, který obsadil i zbytky lokalit, kde by původní druh ještě přežil. Od roku 2010 vede červený seznam karase obecného jako kriticky ohroženého.

Zajímavý právní detail přináší odborný text v časopise Ochrana přírody: karas obecný sice figuruje mezi kriticky ohroženými druhy, zvláště chráněným druhem ve smyslu zákona ale není. Proto ho smí chovat i soukromník a proto se nabízí cesta přes zahradní jezírka. Domácí chov kriticky ohrožené ryby zní jako paradox, ale to je jen první dojem. Ve skutečnosti jde o jeden z mála způsobů, jak rychle rozmnožit počet bezpečných stanovišť.

Od mlýnského náhonu ke čtyřiceti lokalitám

Celý příběh odstartoval nenápadně. V roce 2020 hledali v Zoo Praha využití pro bývalý mlýnský náhon. V dubnu 2021 do něj zamířilo 166 karasů, jejichž genetický původ ověřovali odborníci z České zemědělské univerzity. Ve spolupráci s Českým rybářským svazem se je podařilo namnožit tak, že koncem roku 2024 žily v lokalitách desítky tisíc čistokrevných jedinců.

Skutečný návrat do přírody přišel 3. listopadu 2022. Do rybníka U Kamenného stolu v Praze-Vinoři tehdy vyplulo 99 karasů a podle zoo se tam dál množí po boku obojživelníků. Následovaly další adresy:

• revitalizovaný rybník v Přerově nad Labem (červen 2023),
• Kamýk nad Vltavou, Višňová u Příbrami a Albrechtice nad Vltavou,
• retenční nádrž v Motole a trojice Chodoveckých nádrží v Záběhlicích,
• retenční nádrž Interlov v pražské Michli, kam v roce 2025 putovalo zhruba 250 rybek.

Dnes zoo eviduje přes 40 vhodných lokalit v Čechách. Zároveň začala vyhodnocovat první roky projektu včetně kontrolních výlovů některých míst. Ty mají ukázat, jak hustá populace vznikla, zda se ryby rozmnožují a jestli do nádrží nepronikl nežádoucí druh. Další logický krok tedy směřuje k veřejnosti. Čím víc rozptýlených lokalit, tím menší riziko, že jedna nehoda smete celou populaci.

Podmínky pro zahradní jezírko: hloubka, rostliny a žádní cizí karasi

Rozhodující kritéria shrnuje tisková zpráva Zoo Praha. Vhodná nádrž musí splňovat následující:

• voda v ní vydrží celý rok a nevysychá,
• alespoň v části dosahuje hloubky 90 až 120 centimetrů,
• dá se vypustit, případně spolehlivě vylovit,
• nežije v ní karas stříbřitý ani karas zlatý,
• nemá rizikový přítok z vody, kde se karas stříbřitý vyskytuje,
• roste v ní dostatek vodních rostlin,
• má správce, který na ni pravidelně dohlíží.

Zoo k tomu doporučuje, aby karas obecný zůstal první jeden až tři roky jediným obyvatelem nádrže. Výjimku tvoří slunka obecná, drobná původní rybka, která mu nekonkuruje. U vody se má ideálně objevit cedulka se zákazem vysazování dalších ryb. Vypadá to jako maličkost, jenže právě nevinné „přihození“ pár rybiček z obchodu nebo od souseda patří k nejčastějším cestám, jimiž se invazní druhy šíří. Projekt Zachraň karase výslovně zmiňuje i úniky ze zahradních jezírek.

Starší odborný text v Ochraně přírody jde ještě o kus dál a za rozumné minimum považuje hloubku 1,2 metru. Pokud nádrž nemá přítok, potřebuje majitel spolehlivý zdroj vody pro období sucha. Hloubka přitom rozhoduje hlavně v zimě: mělké jezírko promrzne až ke dnu a ryby nemají kam ustoupit.

Kdo už v jezírku chová zlaté karasy, musí počítat s radikálním řešením. Odborníci doporučují nádrž slovit a vyvápnit, aby zmizeli i jedinci zahrabaní v bahně. Teprve potom má smysl uvažovat o karasovi obecném.

Jak poznat karase obecného od nevítaných příbuzných

Laik snadno zamění karase obecného s karasem stříbřitým, zlatým i s malým kaprem. Projekt Zachraň karase proto nabízí přehled identifikace, z něhož vyplývá několik spolehlivých vodítek:

Proč tolik úsilí kvůli jednomu příbuznému? Karas stříbřitý disponuje zvláštní zbraní. Dokáže se množit gynogenezí: samice využije sperma jiné kaprovité ryby jen ke spuštění vývoje jiker, aniž by se mísily geny. Jediná samice tak může založit celou životaschopnou populaci. Metodika k biologickým invazím publikovaná Ministerstvem životního prostředí dodává, že stříbřitý karas lépe zužitkuje potravu včetně rostlinných zbytků a má hustší filtrační aparát na žábrách. Některé prameny mu připisují rychlejší růst a až trojí tření ročně. Původní druh s takovým soupeřem prohrává během pár sezon.

Pro majitele jezírka z toho plyne jasná lekce. Karas obecný z ověřeného chovu představuje bezpečnou volbu, protože při případném úniku do přírody neohrozí okolí jako kapr koi nebo zlatý karas. Odborníci navíc zmiňují i zakrslou formu, kterou považují za vzhledově atraktivní. Ozdoba zahrady a ochrana přírody tu jdou ruku v ruce.

Jak se přihlásit a co čekat od konzultace

Cesta k vlastním karasům vede přes e-mail nebo formulář. Zoo Praha uvádí dva kontakty: koordinátora projektu Petra Štěpánka ([email protected]) a kurátora plazů, obojživelníků a ryb Petra Velenského ([email protected]). Alternativou je formulář „Chci chovat karase“ na webu ZachraňKarase.cz, kde zájemce vyplní kraj, popis lokality, informaci o dalších rybách v nádrži a přiloží fotografie.

Pevně stanovené jsou jen zmíněné požadavky na nádrž a nutnost předchozí domluvy. Individuálně se naopak řeší počet ryb, krmení, zimní režim a vhodnost konkrétní lokality. Doporučujeme poslat fotky celého jezírka včetně okolí a přítoku, ušetří to několik kol dopisování.

Podle nás má celá nabídka větší dosah, než se na první pohled zdá. Tisíce zahradních jezírek v Česku dnes slouží hlavně jako dekorace. Pokud jen zlomek z nich splní podmínky, vznikne síť drobných útočišť, z nichž se dá původní druh v budoucnu znovu vracet do krajiny. Projekt má navíc občanskovědní rozměr: veřejnost může hlásit výskyt karase obecného i stříbřitého a nahrávat snímky lokalit, takže každý majitel jezírka se stává i pozorovatelem.