Řeřicha na parapetu vyroste za pět dní a má víc železa než špenát. V zimě ji pěstuje málokdo, přitom stačí vata a miska

Leden má v kuchyni jednu nepříjemnou vlastnost: všechno zelené buď přijelo z dálky, nebo stojí v květináči ze supermarketu a po týdnu na lince vadne. Řeřicha zahradní (Lepidium sativum) nabízí zkratku, kterou si většina z nás pamatuje nanejvýš ze školní lavice. Semínka rozprostřená na mokré vatě se během několika dní pohnou, vystrčí bílé kořínky a brzy nato drobné zelené lístky. Kdo je ostříhá, má na stole pikantní posypku s vitaminem C, folátem, vápníkem i železem, a to ve chvíli, kdy z vlastní zahrádky nesklidí nic. Proč ji tedy na zimních parapetech potkáváme tak zřídka? Podle nás za to může hlavně zvyk. Řeřicha se usadila v kolonce „pokus pro děti“ a dospělí si raději koupí bazalku v plastovém kelímku.

Řeřicha na vatě: návod, který zvládne i školák

Britská Královská zahradnická společnost (RHS) používá pěstování řeřichy jako první zahradnickou lekci pro děti. A dává to smysl. Celý postup se vejde do několika kroků a nepotřebuje hlínu, hnojivo ani truhlík:

• Nádoba: mělká miska, tácek nebo krabička od sýra.
• Podklad: vrstva buničité vaty, kterou český semenář SEMO označuje za výborný pěstební substrát.
• Voda: vatu důkladně navlhčit a přebytek slít, semena nesmí plavat.
• Výsev: semínka rozprostřít hustě po povrchu, nezasypávat.
• Stanoviště: světlý parapet, ideálně 15 až 18 °C.
• Péče: hlídat přiměřenou vlhkost, nic nepřihnojovat.

Poslední bod překvapí hlavně ty, kdo jsou zvyklí bylinky krmit. Semeno si na první krátký růst nese vlastní zásoby a SEMO u rychlení stroze uvádí: „nehnojíme“. Startovní investice je přitom symbolická. Sáček řeřichy odrůdy Dánská stojí u SEMO od 12,32 Kč, OBI prodává pětigramové balení odrůdy Curled za 16 Kč a výsev i sklizeň u něj uvádí po celý rok, od ledna do prosince.

Pět dní do první zeleně a pár dalších do sklizně

Řeřicha patří k nejrychlejším jedlým rostlinám, jaké lze v bytě vypěstovat. Klíčí během několika dní, takže už kolem pátého dne vidíte zelený koberec a ti nejnetrpělivější si mohou ustřihnout první výhonky na chleba. Plnohodnotnou úrodu doporučují semenáři sklízet ve chvíli, kdy rostlinky dosáhnou 4 až 6 centimetrů, což obvykle nastane 7 až 14 dní po výsevu. Záleží na teplotě i na tom, kolik světla parapet v lednu pobere.

Stříhá se celá rostlinka, těsně nad vatou. Tady pozor: řeřicha znovu neobráží jako pažitka. Jedna miska znamená jednu sklizeň. Kdo chce mít čerstvou zeleň nepřetržitě, nasadí novou várku každých pět až sedm dní a vytvoří si na okně malou štafetu.

Háčků je jen pár, ale stojí za pozornost:

• vata nesmí vyschnout, jinak klíčky během jednoho odpoledne povadnou,
• přemokřený podklad naopak zapáchá a láká plísně,
• ustřiženou řeřichu je nejlepší sníst hned; Marylandská univerzita u mikrozeleniny obecně připouští chlazení až deset dní, chuťově ale vítězí čerstvý střih.

iZdroj fotografie: Foto: Pixabay

Železo, vitamin C a folát: co řeřicha přidá do zimního jídelníčku

Výživová tabulka vychází z dat amerického ministerstva zemědělství (USDA), která pro syrovou řeřichu zpracovává databáze WhatYouEat. Na 100 gramů uvádí:

Zajímavá je hlavně dvojice železo a vitamin C. Železo z rostlin, takzvané nehemové, tělo vstřebává hůř než to z masa. Podle amerických Národních institutů zdraví (NIH) mu však vitamin C ve vstřebávání pomáhá. Řeřicha přináší obě látky v jednom soustu a navíc se jí syrová, takže vitamin C neztrácí varem. V tomto ohledu má před dušeným špenátem, který se v českých kuchyních tradičně podává jako příkrm, praktickou výhodu.

Folát se podílí na syntéze DNA a buněčném dělení, vápník na stavbě kostí a práci nervů a svalů, vitaminy skupiny B pomáhají získávat energii z potravy a podílejí se na tvorbě červených krvinek. Přesto držíme střízlivou linii. Řeřicha patří do kategorie čerstvých doplňků jídla, žádný lék z ní nevznikne. Oficiální denní dávka neexistuje; rozumná porce je hrst nebo pár lžic jako posypka.

Řeřicha, rukola, nebo petržel? Srovnání pro zimní parapet

Kdo už má na okně místo, zvažuje, čím ho zaplnit. Srovnání ukazuje, proč má řeřicha v lednu navrch:

Rukola na buničině řeřiše téměř stačí, je ovšem citlivější na vodu. Petržel a kopr se vyplatí jako dlouhodobí obyvatelé okna, na první úrodu ale čekáte týdny. Zimní slunce přitom na severním či východním parapetu sotva dodá kopru požadovaných pět hodin přímého světla. Řeřicha tolik nevybírá, a proto ji považujeme za nejrozumnější první volbu pro každého, kdo chce rychlý a viditelný výsledek.

Syrovou, na chleba s máslem a s rozumem

Ostrou, ředkvičkovou až pepřovou chuť má řeřicha na svědomí díky glukosinolátům. Při kousnutí nebo střihu se potkají s enzymem myrosinázou a vznikají isothiokyanáty; u řeřichy hlavně benzylisothiokyanát, který dodává charakteristickou štiplavost. Teplo tuto reakci ovlivňuje a výsledné látky mění, takže vařením by řeřicha přišla o to nejlepší. Patří proto až na hotové jídlo.

V české kuchyni má osvědčená místa:

• chléb s máslem, tvarohem nebo sýrem,
• vajíčková a tvarohová pomazánka,
• omeleta, míchaná vejce, vařené brambory,
• polévka těsně před podáváním, mimo var.

U dětí pomáhá tuk. Máslo nebo vejce ostrost zjemní a malí strávníci řeřichu snáz přijmou, zvlášť když ji sami vypěstovali.

Jedno pravidlo platí pro všechny klíčky a mikrozeleninu. Teplo a vlhko, ve kterých semínka rostou, svědčí i bakteriím, pokud se na semenech vyskytují. Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) proto doporučuje těhotným, malým dětem, seniorům a lidem s oslabenou imunitou vyhýbat se syrovým klíčkům. Ostatním stačí čistá miska, čerstvá voda a spotřeba bez odkladu.