Možná si ještě vzpomínáte na to, co jste Ježíškovi psali jako malí. Takhle nějak by mohl dopis pro něj vypadat, kdybyste ho náhodou našli.
Když jsem se rozhodla zpracovat tohle téma jako článek, naivně jsem si myslela, že vám tu ukážu nějaké skutečné dopisy – moje maminka si totiž schovává skoro všechno, co nějak souvisí s dětstvím jejích potomků. Ale bohužel – nahlédnout jsem do nich směla, ale přepsat je určitě ne. Jde prý o malé vánoční tajemství, a to se na veřejnost nehodí. Tak vám to zkusím alespoň trochu přiblížit v duchu mých dávných vzpomínek.
Milý Ježíšku, přála bych si…
Pamatuji si dobu, kdy se k nám místo vánočního Ježíška snažily zodpovědné orgány „propašovat“ východního Dědu Mráze, ale u nás podobné vylomeniny nikdy neměly místo. U nás se vždycky psalo jen a pouze Ježíškovi. Dnes se mi líbí Ježíškova pošta – tam píšu taky pravidelně. Ale zpět k dopisu.
„Milý Ježíšku, maminka říká, že jsem byla letos moc hodná, tak ti můžu napsat (táta říká, že to není tak úplně pravda, ale prý to mám klidně zkusit). Ze všeho nejvíc bych chtěla živou kočičku, ale tu ty asi donést nemůžeš. Vím, že by se jí v krabici nelíbilo.
Tak mi místo toho dones nějakou panenku, kterou bych mohla vozit v kočárku. Chci takový ten červený s okýnky, jako má Terezka odvedle. Ale ne úplně stejný, abychom si je nepletly. Miminko mi nenos, to už mám. Ale vlastně můžeš, moje sestřička by chtěla taky, ale ještě ti napsat neumí, tak to píšu já. A taky nějaká céčka, chybí mi žlutá a pak taková ta průhledná. Podívej se, jestli je někde v krabicích nemáš.“
Zapomenout se nesmí ani na rodiče
Já ve svých dopisech vždycky myslela na všechny okolo. Vypadalo to nějak takhle: „A stav se i u babičky, moc by chtěla takovou modrou vázičku, kterou prý doma měla, ale vzala jí ji teta. A dědovi něco do kůlny, ať má radost. Táta by chtěl motorku, ale tu bys asi neunesl, tak mu dej nějakou čokoládu, ať pořád neujídá mamince tu na vaření. A maminka by chtěla voňavku. Mně se moc líbí ty s živými kytičkami, ale nemám na ně ještě penízky, tak ji přines za mě.
Děkuji moc. A v lednu si nezapomeň přiletět i pro vánoční papír, který babička vždycky pečlivě skládá vedle křesla, i když si myslí, že to nevím.“ Takový dopis už opravdu stačí jen dát za okno. A pak už můžete čekat na to, až Ježíšek zase vstoupí do našeho vzdušného prostoru, jak píše web iDnes.