Naši předkové mu říkali sibiřské zlato a sbírali ho každý podzim. Jedna tinktura z rakytníku vydrží celou zimu a stojí pár korun

Přezdívka „sibiřské zlato“ odkazuje na jeho přirozený areál sahající od Evropy přes Kavkaz až po Sibiř, Mongolsko a Himálaj, ale také na sytě oranžovou barvu plodů, které se od konce srpna tisknou přímo na větve. V Česku ho najdete v parcích, na sídlištích, podél dálnic i v zahrádkářských koloniích, zvlášť často ve východních Čechách a na jižní Moravě. Přesto ho většina lidí míjí jako další šedozelený křovinatý porost u chodníku. Právě teď, na prahu podzimu 2026, přichází čas to změnit.

Proč si rakytník zaslouží přezdívku „sibiřské zlato“

Označení zní marketingově, jenže za ním stojí tvrdá data. Podle přehledové studie publikované v databázi PubMed obsahují plody rakytníku téměř dvě stovky různých nutričních a bioaktivních sloučenin. Mezi hlavní skupiny patří:

• Vitamin C, orientačně kolem 275 mg na 100 g plodů, byť hodnota výrazně kolísá podle poddruhu, původu a stupně zralosti
• Karotenoidy a tokoferoly, odpovědné za sytou oranžovou barvu i antioxidační potenciál
• Flavonoidy, fenolické kyseliny a proanthokyanidiny, tedy hydrofilní antioxidanty
• Mastné kyseliny a fytosteroly, neobvyklé pro ovoce, typické spíš pro olejnatá semena
• Organické kyseliny, aminokyseliny, minerální prvky a vláknina

Výjimečnost spočívá v tom, že rakytník kombinuje vodou rozpustné i tukově rozpustné antioxidanty v jedné surovině. Takový profil je mezi středoevropským ovocem vzácný. Prakticky řečeno: zhruba 30–35 gramů čerstvých plodů dokáže pokrýt doporučenou denní dávku vitaminu C dospělého člověka, která činí 90 mg pro muže a 75 mg pro ženy.

Jak rakytník bezpečně poznat a kde ho v Česku hledat

Mimo sezonu plodů keř splývá s okolím. Úzké čárkovité listy mají z líce hnědozelenou barvu, z rubu nápadně stříbřitý až žlutostříbřitý plstnatý povrch. Kvete nenápadně; drobné květy se objevují ještě před rašením nebo současně s ním, takže je snadno přehlédnete. Trny na větvích odrazují od bližšího zkoumání.

Od konce srpna se ale keř promění. Hustě namačkané bobule zbarvené do sytého oranžova prozradí rakytník na první pohled i z jedoucího auta. Zralé plody poznáte podle pružné měkkosti na dotek a syté barvy bez zelených skvrn. Optimální sklizňové okno v českých podmínkách spadá na přelom srpna a září, v teplejších polohách jižní Moravy i dříve.

Podle odborného botanického hesla Květeny České republiky byl rakytník u nás vysazen už v roce 1835 v pražské Královské oboře. Od té doby se rozšířil do městských výsadeb, remízků a pásů podél komunikací, kde se uplatňuje díky odolnosti vůči suchu, mrazu i znečištěnému ovzduší. Ojediněle zplaňuje, ale primárně jde o vysazovanou dřevinu.

Pravidla sběru: co dovoluje zákon a kde být opatrný

Rakytník řešetlákový nefiguruje v přehledu zvláště chráněných druhů rostlin podle vyhlášky 395/1992 Sb. V lese povoluje § 19 lesního zákona sbírat lesní plody pro vlastní potřebu, ovšem bez poškozování porostu a s respektem k pokynům vlastníka pozemku. V chráněných krajinných oblastech obecně sběr pro osobní spotřebu omezený být nemusí; AOPK to výslovně potvrzuje například v materiálech k CHKO Soutok. Přísnější režim ale může platit v národních přírodních rezervacích a dalších maloplošných zvláště chráněných územích.

Praktická rada: pokud narazíte na keř v městském parku nebo na soukromém pozemku, zjistěte si vlastníka. U silničních výsadeb bývá správcem Ředitelství silnic a dálnic nebo obec.

Domácí tinktura krok za krokem: podzimní rituál za pár korun

Největší dřina spočívá ve sběru. Bobule sedí těsně na ostnité větvi, praskají při neopatrném zacházení a barví prsty do oranžova. Osvědčený trik: odstřihněte celé krátké větvičky a plody doma opatrně svlékněte vidličkou, nebo je zmrazte a pak setřeste.

Samotná příprava tinktury je prostá:

• Omyté plody lehce narušte, stačí je rozmačkat dřevěnou paličkou ve sklenici.
• Zalijte silnějším alkoholem (ideálně 40–50% lihovinou) tak, aby bobule byly zcela ponořené.
• Uzavřete a nechte macerovat 3–4 týdny v temnu při pokojové teplotě. Občas protřepejte.
• Přeceďte přes jemné sítko nebo plátno, zbytky dužniny důkladně odstraňte.
• Přelijte do tmavé skleněné lahvičky, uzavřete a skladujte v chladu mimo přímé světlo.

Při dostatečném podílu alkoholu vydrží tinktura bez problémů celou zimní sezonu. Užívá se po kapkách (2x denně, 10-30 kapek podle intenzity potíží).