Existuje mnoho tipů a triků, které se dochovaly z časů našich babiček. Jedním z nich je i dávání starých hřebíků do květináčů.
Rostliny vyžadují pro svou spokojenost celou řadu živin, jejich množství se však mění v čase. Například nejvíce dusíku a fosforu potřebují ve fázi rašení listů, ovšem jakmile začnou kvést a nasazovat na plody, zvyšuje se i poptávka po draslíku. O těchto třech živinách se nejčastěji mluví, ale zapomíná se na ty ostatní – například na železo.
Železo z rezivějících hřebíků
Dříve nebyla na trhu dostupná moderní vícesložková hnojiva určená například na okurky, rajčata nebo třeba bylinky, jejichž receptury byly navrženy tak, aby rostlinám poskytovaly ty správné živiny po celou vegetační sezónu – a to jak v ideálním množství, tak i v poměru. Lidé se proto uchylovali k nejrůznější metodám. Velmi oblíbené byly rezivějící železné předměty, z nichž se mělo do půdy uvolňovat právě železo jako stopový prvek.
Stejný trik používali i akvaristé – do vody nebo do květináče se zkrátka a dobře dávaly staré rezivějící hřebíky nebo šroubky a spoléhalo se na to, že železo se vyplaví do okolí a zásobí tak rostliny cennými živinami. A skutečně to fungovalo, i když postup uvolňování železa byl leckdy až zoufale pomalý. Pokud tedy potřebujete rostlinám dodat živiny ihned, pak na tuto metodu raději nespoléhejte.
Jak poznat nedostatek železa u rostlin
A jak poznat, že vašim rostlinám schází právě tato výživa? Podle toho, že listy budou světlé s tmavou, vystupující žilnatinou. Podobně vypadá i nedostatek dusíku, v takovém případě však budou listy rostlin nejdříve světle zelené a pak postupně zežloutnou. Ze stonků se stanou spíše tenké, vláknité provázky a kořeny umírají. A měli byste také vědět, že pokud rostliny postrádají dusík, pak zároveň také hůře absorbují draslík.