Tis červený: Vnese hutnou zeleň i do malé zahrady, je krásný a nesmrtelný — přežije cokoliv

Tisy patří mezi velmi známé keře, které lze snadno rozpoznat prostřednictvím zcela specifického tvaru jehličí. Hodí se také pro pěstování na zahradě, a to díky velmi snadné a nekomplikované péči. U nás se nejčastěji pěstuje tis červený (Taxus baccata) známý také jako tis obecný. Zjistěte, čím se tento keř vyznačuje a jak vypadá ta správná péče o něj. Uvidíte, že se mu bude dařit i u vás.

Jak na pěstování tisu červeného

Pro začátek se podívejme na něco málo o rodu tis (Taxus), který zahrnuje celkem 8 druhů. Všechny jsou si navzájem podobné a někdy dokonce bývají botaniky považovány za poddruhy, nebo dokonce kultivary. Všeobecně se jedná o nepříliš vysoké a jen pomalu rostoucí stálezelené jehličnany, které se hodí do každé zahrady. A všechny se pěstují podobně, takže kromě tisu červeného si na zahradu můžete pořídit také:

• tis japonský (Taxus cuspidata),
• tis čínský (Taxus celebica)
• nebo odolné křížence tisu obecného a tisu japonského (Taxus × media).

Všechny rostou opravdu pomalu. Roční přírůstky u mladých rostlin bývají obvykle jen od 3 do 4 cm, starší keře pak vyhání výhony vzhůru o 10 až 15 cm za rok.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Kde a jak pěstovat tisy

I když péče o tyto rostliny není složitá, vyplatí se dodržovat několik pravidel. Důležitý je především výběr správné polohy. Tisy nemají v tomto ohledu příliš vysoké nároky, mohou totiž růst na slunci i ve stínu. Půda pro jejich pěstování by ovšem měla být spíše zásaditá, kyselý substrát pro ně není vhodný. Rovněž jim nevyhovují ani příliš suchá, ani příliš vlhká místa (tedy především ta s vysokou hladinou spodní vody).

Pokud dodržíte tyto základní požadavky, pak se tis dokáže přizpůsobit téměř jakýmkoliv podmínkám, které na své zahradě máte. Nevadí mu dokonce ani znečištěné městské prostředí a velmi tolerantní je i k přesazování. Disponuje totiž opravdu hustým kořenovým systémem, díky němuž lze bez jakéhokoliv nebezpečí přesazovat i velké rostliny. Posledním kamenem úrazu však může být zálivka.

Jak zalévat sazenice tisu

Pamatujte si, že všechny tisy je třeba zalévat vydatně, a to tak, aby po každé zálivce byla vrstva půdy promočena nejméně do 20 cm, jinak kořeny tisu nedokážou většinu vody využít a ta se bez užitku odpaří pryč. K zálivce je nutné přistoupit především v období sucha. Zvláštní pozornost je však nutné věnovat mladým a čerstvě přesazeným nebo vysazeným rostlinám, a to nejméně po dobu jednoho roku. Teprve poté dostatečně zesílí.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Jak na řez tisu červeného

Tis je také ideální dřevinou na tvarování. Ze všech jehličnanů totiž nejlépe snáší častý řez, a to i ve chvíli, kdy se ho rozhodnete seříznout opravdu důkladně. Kdykoliv vám tedy přeroste, bez obav ho usměrněte do žádoucí velikosti. Řez tisu je nejlepší provádět na jaře, a to ještě před začátkem vegetace, tehdy je totiž minimalizováno riziko vzniku houbových chorob a plísní. Řez tisu by se měl poté podle potřeby opakovat začátkem července.

Pokud to však nestihnete včas, vůbec nic se neděje. Tyto půvabné keře lze stříhat v případě potřeby i v létě, nejpozději však do poloviny srpna. Ve hře jsou totiž rašící mladé výhonky, jež musí před zimou dostatečně vyzrát a ztmavnout. Pokud se tak nestane, hrozí, že celou rostlinu silně poškodí mráz. Tomuto procesu můžete napomoci i tím, že omezíte podávání dusíkatých hnojiv a budete se soustředit spíše na fosfor.

Jak na živý plot z tisu

Charakteristickým prvkem všech tisů jsou jejich tupé a měkké jehlice, což z nich dělá ideální kandidáty pro tvorbu bezpečného živého plotu. Navíc po výsadbě v hustším sponu, který je na živý plot potřeba, vypadají velmi atraktivně. Také téměř zcela zakrývají větvičky, takže jsou ideální pro všechny živé ploty, jenž si kladou za cíl co nejlépe uchránit vaši zahradu před zvědavými pohledy kolemjdoucích.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Sazenice, které chceme použít na živý plot, by měly být od sebe při výsadbě umístěny v rozestupech 50 až 60 cm. Během prvního roku života potřebují vydatnou zálivku, poté je možné tento prvek péče omezit. A nezapomeňte ani na stříhání, které je nezbytnou složkou správné péče o každý živý plot. Je důležité, aby k němu došlo ještě před výskytem nových jehlic – tedy nejlépe na začátku jara. Později tis nebude mít čas připravit se na zimu.

Je tis jedovatý, nebo ne?

Všeobecně lze říct, že tis je velmi jedovatá rostlina. Nebezpečné toxiny jsou obsaženy ve všech jejích částech – od kořenů až po mladé jehlice. Jedinou výjimkou je červené oplodí semen, které lze bez obav konzumovat – je příjemně sladké. Musíte však dát pozor na semena, jež jsou také silně jedovatá. I náhodné kousnutí by vám mohlo přivodit opravdu nepříjemné zdravotní potíže, buďte tedy opatrní.

Mezi další zajímavosti patří i to, že tisy se řadí mezi opravdu dlouhověké rostliny. Vzhledem ke svému pomalému růstu potřebují asi 20 let, aby dosáhly dvou metrů výšky. Nejstarší exempláře, které dosahují úctyhodných rozměrů do šířky i do výšky, se pak podle odhadů vědců dožívají až 3 000 let. Paradoxně tím bez obtíží trumfnou duby, které jsou v Evropě už odpradávna považovány za symbol dlouhověkosti a stability.

A které druhy jehličnanů pěstujete na své zahradě vy?