Tuhle zeleninu můžete znát také pod názvy cukina nebo cukína – a většina zahrádkářů ji podle webu Zahrada buď miluje nebo nenávidí. A i když ji řada lidí považuje za „dovozovou plodinu“ (protože původně pochází z dýně, která k nám dorazila z Ameriky), není tomu tak. Vyšlechtili ji totiž zahradníci v Itálii – není tedy divu, že se jí na evropských zahradách tak skvěle daří.

Cukety a jejich nároky na prostředí

Cuketám se daří v dobře propustné a úrodné půdě a k bohaté produkci vyžadují slunné stanoviště. Obvykle se vysévají přímo na záhon, jakmile pomine hrozba mrazů. Ale klidně to můžete udělat i teď – cukety totiž mají opravdu rychlý růstový cyklus, a jejich plody jsou připraveny ke sklizni do 50 až 70 dnů po výsadbě. Pro jejich růst je rozhodující stálá zálivka a plné sluneční světlo, protože nestálá vlhkost může vést k mnoha problémům, v jejichž čele stojí hniloba květů nebo nepravidelný tvar plodů.

Bohatá zásoba cukety je na dosah, její plodnost podpoří dřevěný popel

Proč naši předkové hnojili cukety sirkami

Zajímavé je, že při pěstování cukety mohou hrát jedinečnou roli obyčejné zápalky. Jejich konce totiž obsahují fosfor, základní živinu, která podporuje vývoj kořenů, květů a plodů – a to pěkně postupně. Tedy přesně tak, jak to při pěstování krásných a šťavnatých cuket potřebujete. Hnojivo ze zápalek připravíte tak, že v 10 litrech vody rozpustíte asi polovinu krabičky hlaviček zápalek. Můžete je buď obrousit na struhadle a vše rozmíchat, anebo vhoďte do vody sirky celé a později roztok přeceďte a dřívka vyhoďte.

iZdroj fotografie: Pixabay

Po rozpuštění hlaviček je vhodné odstranit dřevěné části, aby se do směsi nedostaly nežádoucí zbytky. Tímto roztokem zalévejte rostliny cukety přibližně jednou měsíčně. Nahraďte jím běžnou zálivku – určitě tuto tekutinu nepřidávejte do půdy takříkajíc navíc. Přemokření totiž této zelenině také právě nesvědčí, jak potvrzuje i web iReceptář. Jako hnojivo se skvěle hodí i popel a jód, jak už Chalupáři-Zahrádkáři psali dříve. A proti škůdcům pomůže kajenský pepř.