Kdysi dávno, a vlastně ne tak dávno, existoval v zemích bývalého Československa kouzelný pojem „dostupnosti bydlení“, který dnes zní jako z pohádky. Představte si to: prostorný byt 3+1 v centru rušného města, to vše za úžasně nízký nájem 175 korun československých měsíčně. To nebyla zápletka fantasy románu, ale realita pro mnohé v době socialismu v Československu.

Příběh o nedostatku bytů a dědictví války

Příběh začíná v období po druhé světové válce, která zanechala nesmazatelné stopy v celé Evropě včetně Československa. Národ se potýkal s akutním nedostatkem bytů, který se prohloubil nejen v důsledku válečné devastace, ale také masivního odsunu Němců. To paradoxně vedlo k dočasnému snížení počtu dostupných bytů, protože mnoho domů zůstalo neobydlených a rychle chátralo.

Socialistické kouzlo rovnosti

Socialistický režim, který chtěl tuto krizi řešit, nastolil vizi bydlení nikoliv jako pouhého zboží, ale jako základního práva. Nešlo jen o sociální spravedlnost, tato politika byla také pokusem vykouzlit iluzi společenské rovnosti. Zpočátku byly normou tradiční cihlové domy. V roce 1959 se však komunistická strana rozhodla urychlit řešení bytové otázky a obrátila se k novému kouzlu: panelovým domům.

Cesta za lepším bydlením podle Feng Shui: Před dveře se podle čínské filozofie vyplatí dát hrst rýže

iZdroj fotografie: Pixabay

Vzestup paneláku aneb jak to bylo

Panelová výstavba neboli „panelák“, jak se vzniklým nemovitostem začalo říkat, se stala prioritou. Tato metoda umožnila rychlý vznik celých čtvrtí, které se vyznačovaly rychlostí výstavby a jednotností. Byty v těchto domech byly menší a méně vybavené než jejich zděné protějšky, ale vláda se snažila zvýšit jejich standard jiným vybavením (kupříkladu radiátory a teplou vodou). Navíc se ceny nelišily v závislosti na lokalitě, jak píše web iDnes.

Navzdory kritice jejich uniformity a podřadné kvality měly tyto panelové domy nesporné výhody. Umožňovaly rychlé přesídlení velkého počtu lidí a podporovaly pocit sounáležitosti mezi obyvateli. Nájemné stanovené na symbolickou úroveň – 175 Kčs měsíčně za byt 3+1 – představovalo zlomek tehdejších nákladů na bydlení ve většině kapitalistických zemí. Bohužel nebylo tak snadné se k takovému bytu dostat, jak připomíná web Deník.

Fascinující bydlení na hausbótu přináší praktičnost, komfort i nadstandardní vybavení

iZdroj fotografie: Pixabay

V době, kdy se průměrný plat pohyboval kolem 3 170 Kčs, bylo placení pouhých 175 Kčs za nájem neuvěřitelně dostupné. Tato politika byla ústředním bodem snahy socialistického režimu zajistit základní sociální potřeby svých občanů. Škoda, že to nevydrželo dodnes. Na webu Chalupáři-Zahrádkáři jsme psali i o nádobí z dob socialismu, které teď může mít vysokou cenu.